OSÍK.cz oficiální internetové stránky obce Osík, vesnice roku 2008

Historie sportu v obci Osík

Historie Sokola v letech 1883 - 1948

Tělovýchova a sport mají v naši obci dlouhou a slavnou historii. Počátek naší jednoty se datuje dnem 23. dubna 1883, kdy byly místodržitelstvím schváleny stanovy "Dobrovolného svazu hasičského Sokol v politické obci Osík". Stanovy vypracovali učitelé Jan Drábek a Antonín Mikulášek. Spolek měl při založení 18 členů a zvolil si stejnokroj sokolský.

Sbor od počátku plnil několik důležitých funkcí. Svoje členy cvičil v pohotovosti při likvidaci požárů a pro tuto záslužnou činnost si získal brzy úctu a vážnost občanů. Od začátků s cílevědomě však plnil také všechny úkoly tělesné výchovy podle představ dr. Tyrše a Fűgnera. A v neposlední řadě působil v obci i jako důležitá výchovná a kulturní instituce. Sokolové pořádali plesy a zábavy, výlety a slavnosti v obci, ale také se ve svých krásných krojích zúčastňovali stejných podniků v širokém okolí. V Osíku se konaly veliké sokolské slavnosti v Ruláku, kde se scházelo až na dva tisíce lidí.

Na konci 19. a na začátku 20. století vykonával Sokol také významnou činnost vlasteneckou. Tím je myšlena např. účast při odhalení pamětní desky Braunerovi v Litomyšli (1887), pomníku A. V. Šmilovskému (1893), národní pouť na Růžovém paloučku při výročí Komenského (1892), oslavy 50. výročí zrušení roboty (1898), odhalení pomníku L. Pakosty v Dolním Újezdě (1914). Osečtí Sokolové také pomáhali při založení dalších sokolských jednot v okolí.

Vedle soustavného pořádání různých koncertů, plesů, Silvestrů i dalších kulturních akcí byl Sokol také pořadatelem mnoha přednášek a vzdělávacích pořadů. Tuto významnou osvětovou činnost zajišťovali především učitelé z Osíka i okolí (Bernard Beniš, František Fiala, Karel Morstadt, Bernard Veselý, Václav Weber a další). Sokolové také měli poměrně velikou knihovnou.

Nejdůležitější etapy Sokolské jednoty v letech 1883 - 1948:

1883 založení hasičského sboru Sokol.

1891 začala se pěstovat pravidelná tělesná cvičení.

1893 vstup do Sokolské župy východočeské a tím do svazu České obce sokolské (ČOS). Změna názvu na "Hasičská a tělocvičná jednota Sokol v Osíku".

1895 vydány "Stanovy a řády".

1903 k dvaceti letům Sokola vydán "Památník Sokola Osíckého", velmi dobře zpracovaná publikace o 50 stranách.

1912 otevřena nová škola v Osíku a s ní první tělocvična, o které Sokolové dlouho snili. Dosud se mohlo cvičit buď venku nebo v hostinci "Horní".

Krutá léta 1. světové války přervala činnost Sokolské jednoty. 44 jejich členů bylo mobilizováno do válečné vřavy, 4 z nich se domů nevrátili. Česká obec sokolská byla rozpuštěna (1916). Ale už v roce 1917 nastupují do osiřelé tělocvičny ženy, aby pokračovali v činnosti sokolské. K nim se brzy přidali i muži a dorost.

1918 kapitulace Rakouska, vznik ČSR. Radostný život v osvobozené vlasti se obrazil i v obnovené činnosti jednoty. Začala opět pravidelná cvičení, přednášky, slety, oslavy, výlety.

1919 zasazena lípa Svobody. V tělocvičně zavedeno elektrické osvětlení.

1921 okrskové cvičení v Osíku, na kterém vystoupilo 150 dorostenců, 77 děvčat, 124 žen a 185 mužů. Založena sokolská kapela.

1924 zakoupen pozemek pro letní cvičiště.

1933 velké oslavy padesátého výročí jednoty. Počet členů v těchto letech se pohyboval od 110 do 130, žen byla asi čtvrtina. Mezi našimi členy bylo i několik vynikajících sportovních talentů, kteří nás reprezentovali až v Praze.

Osečtí sokolové se vždy účastnili významných akci, např. odhalení pomníku Bedřicha Smetany (1924), Krajinská výstava východních Čech (1929), rozloučení s Aloisem Jiráskem (1930).

Je nutno se zmínit i o všesokolských sletech, které byly od počátku ve středu zájmu našich členů Sokola. Na první slety jezdili pozorovatelé, ale brzy i první cvičenci.

Z toho, co se ještě podařilo zjistit:

IV. slet v roce 1901 - 8 členů (5 cvičenců)

V. slet v roce 1907 - 9 členů (6 cvičenců)

VI. slet v roce 1912 - 18 cvičenců

VIII. slet v roce 1926 - 24 členů a 7 členek

Kdybychom měli charakterizovat Sokolskou jednotu z dnešního pohledu, bylo by asi nejvýstižnější označení "příspěvková organizace". Přispívajícími členy byli bohatí sedláci, kteří obsadili i vedení. Rádi se předváděli v parádních sokolských krojích a štědře podporovali činnost jednoty. Nelze se proto divit, že jednota byla plně v područí agrární strany. Na skutečnou tělovýchovnou práci zbývali učitelé a chalupníci. Tuto situaci dobře vystihuje i zajímavý citát ze sokolské kroniky, který napsal roku 1928 Karel Morstadt: "Je potřebí, abychom si uvědomili, že jsme nejstarší sokolskou jednotou župy a že naše tělovýchovná činnost je na vysokém stupni. Dále bychom si přáli, aby naše dnešní mladá generace zdědila trochu více lásky k sokolské práci po svých otcích nejen v chaloupkách, ale i ve statcích."

Hasičský sbor, i když byl součástí Sokola, se však stále více stával technickou skupinou, která se Sokolem jako tělovýchovnou organizací měla už jen málo společného. Hasiči byli vesměs zaměstnanci Vytlačilovy zámečnické dílny a Lněničkovy cihelny.

Po vzniku Protektorátu (1939) byl spolkový život opět ochromen. Dochází k reorganizaci celého Sokola v Osíku. V Sokole zůstává jen tělocvičný směr a činnost, kdežto požární ochrana se mění na Hasičský sbor Osík. Hasiči se tedy osamostatnili, avšak organizací se ještě nestali (ani nesměli). V roce 1941 zaniká Sokol na celém území naší vlasti.

V době Heydrichiády (1942), když jsou konány domovní prohlídky, likvidují občané sokolské kroje, prapory a další symboly z obavy, aby nebyl pro okupanty důvod k represím i v Osíku. Přežila pouze sokolská kronika, pečlivě uschovaná. Z kulturní činnosti je povoleno pouze ochotnické divadlo (ve válečných letech se hrálo nejméně jednou do roka).

Na konci roku 1942 je v Osíku založeno Kurstorium. Mládež, která měla zájem o sportovní vyžití a o možnosti spolčování, je po nějakou dobu navštěvovala. Náplň činnosti tohoto spolku však nebyla taková, jakou předpokládali úřední činitelé.

Během války se u Blažků na zahradě scházela skupina mladých sportovců. Získal se svým příkladem Jan Jančík. Na zahradě provozovali atletická cvičení, vybudovali se i doskočiště. Jejich činnost pak pokračovala v průběhu válečných let i na sokolském hřišti. Řada z těchto nadšenců startovala i za Litomyšl a byla základem úspěchů v poválečných letech (Jiskra, Drochýtek, Košňár a další).

Koncem duba roku 1945 byli ve škole a tělocvičně ubytování němečtí vojáci, kteří zničili nebo poškodili většinu cvičebního nářadí. Po osvobození je škola přeměněna na lazaret pro sovětské vojáky.

Po osvobození se také obnovila činnost České obce sokolské a tím i činnost Sokola v Osíku. Velmi brzy byl vytvořen nový výbor Sokola. Starostou jednoty se stal Jan Tobek, náčelníkem B. Patočka, náčelnicí O. Patočková, vzdělavatelem K. Novák, z Litomyšle sem dojížděl instruktor Jan Matoušek.

Ještě na podzim se začalo s cvičením. První veřejné vystoupení bylo 28.10.1945 na sokolském cvičišti při oslavě Dne svobody. Cvičilo žactvo spolu s dorostem a členstvem Sokola. Zároveň s cvičením započaly i kulturní akce - zábavy, přednášky, Mikulášské besídky, Silvestr apod. V Sokole obnovil svoji činnost hudební sbor, vznikl loutkářský soubor. Stručně řečeno: v jednotě se pracovalo ve všech odborech v plném rozsahu.

Už rok po skončení války, na jaře 1946, se dvě družstva dorostenců pod vedením Jana Matouška zúčastnila závodů v nářaďovém šestiboji v Pardubicích. Závodilo se na hrazdě, na bradlech, na koni na šíř, v přeskoku, ve šplhu a v prostných. Naši hoši si vedli skvěle - mladší se z 26 družstev umístili v první desítce. Družstvo starších dorostenců bylo z 29 jednoznačně první - nejlepší v kraji. Dva nejlepší - Josef Havran a Boh. Dryml byli za odměnu na týdenním soustředění ve výcvikové škole ČOS v Praze.

Když byly zahájeny v roce 1947 přípravy k XI. všesokolskému sletu, pustili se s chutí do nácviku i členové naší jednoty. Sháněli zbytky zachovalých sokolských krojů, šily se nové. V létě 1948 skutečně v Praze na Strahově cvičili i sokolové z Osíka a řada nadšených občanů byla mezi diváky.

TJ Sokol Osík po roce 1948

Na začátku roku 1949 rozhodl MNV spolu se ZO KSČ, že je nutno urychleně provést změny v sokolské organizaci. Z vedení TJ musili odejít sedláci a ti, kteří se hlásili k myšlenkám Masarykovým a Benešovým. S nimi vystoupili ze Sokola skoro všichni staří členové, protože nesouhlasili se změnami či s novou politikou, i když náhrada za ně nebyla. Tak se stalo, že v obrozeném Sokole zůstali skoro samí mladí chlapci a děvčata, kteří měli sice dostatek elánu, ale vůbec žádné zkušenosti s řízením tak rozsáhlé organizace. Vedení obce, jak už je psáno, jim nepomohlo. V této době byly zlikvidovány písemné dokumenty, diplomy a uznání Sokolů, které po válce zbyly.

Do čela Sokola se dostal tesař Josef Krátký, náčelníkem byl Josef Jiskra, náčelnicí Otýlie Průžková-Veselíková. Pravidelně cvičili žáci a dorost, ostatní činnost se snížila na minimum. Osvětová a kulturní činnost přestala být náplní Sokola a přejímají ji jiné, nově vzniklé organizace.

Pravidelně se konal v červnu "Sokolský den". Toto veřejné vystoupení dorostu i žactva bývalo vždy pečlivě připravené. S nimi vystupovali i žáci místní školy. V roce 1951 vzniká další sportovní organizace - Svazarm.

V roce 1953 dochází k výrazným změnám v našem Sokole. Po odstěhování Josefa Krátkého se do čela dostává Jan Andrle, náčelníky jsou Josef Jiskra a Adéla Simonová. Podařilo se jim obnovit pravidelná cvičení nejen žáků a dorostu, ale i mužů a žen. Hodně k tomu motivovaly přípravy na vyhlášenou 1. celonárodní spartakiádu. Přibývali další obětaví cvičitelé. V roce 1963 se obnovuje činnost volejbalu, později přibývá turistika a organizované zimní sporty. V roce 1958 reprezentoval naši republiku se skupinou cvičenců v bývalé Jugoslávii Václav Pohorský, člen TJ Sokol Osík.

Postupně přibývali noví lidé, kteří dokázali pro obec dobře a obětavě pracovat. V roce 1967 nastupuje do čela MNV Rudolf Křenek, výrazná osobnost naší obce. Jako aktivní sportovec měl velké pochopení také pro sport a jeho potřeby.

Stavby pro sportovní potřeby

V počátcích Sokola se členové scházeli ke svým cvičením na sále hostince "Horní". K veřejným vystoupením a výletům dobře sloužila louka v lese Ruláku, kde je skutečně krásné prostředí. Dalším stejně hezkým místem bylo osecké údolí na okraji Litomyšle. K tomu v roce 1912 přibyla tělocvična a roku 1924 letní cvičiště.

Volejbalové hřiště (1963 - 1964)

V roce 1963 se rozhodlo o vybudování antukového hřiště se dvěma kurty pro volejbal na místě dosavadního hliněného plácku. V prosinci se začaly vozit obrubníky. V lednu a únoru se navážela škvára z podniků a škol Litomyšle. Téměř všech 50 vozů naskládali ručně chlapci ve věku kolem 14 let. Všechna škvára se ještě před zabudováním ručně prosívala. Na jaře byla provedena terénní úprava buldozerem. Pak hrstka mladých nadšenců za vedení iniciátora stavby St. Andrleho začala rozsáhlé dílo, které vyvolalo ve veřejnosti mnoho polemik a kritiky. Málokdo věřil, že je možné dovést je do zdárného konce. Ti nejmladší začali skutečně odpadávat a tíha odpovědnosti plně dopadla na dospělé členy TJ. Přesto dílo pokračovalo nebývale rychle a 23.6.1964 byly kurty dokončeny včetně terénních úprav okolí. Toto sportoviště svou úrovní předčilo všechna podobná hřiště v širokém okolí.

1969 u volejbalového hřiště vybudováno závodiště pro skok do dálky.

1970 zaveden vodovod pro možnost umývání na hřišti, další úpravy pro atletiku, oplocení ap.

Lyžařský vlek (1971)

S nápadem vybudovat vlek na stráni u Zachařových (na horním konci obce - na horním podle toku řeky Desinky) přišli Jan Nežádal a Václav Veselík, kteří na konci roku 1971 společně s několika nadšenci tento nápad realizovali. Původní vlek měl motor z motocyklu ČZ 150. Už v sezoně 1971/72 sloužil ku potěše lyžařů, jímž nevadila velká poruchovost motoru. Po úspěšné premiéře došlo v roce 1972 k podstatnému vylepšení. Vlek byl přebudován - byl pořízen elektrický motor, sjezdovka byla osvětlena. Položeno bylo 360 m kabelu, část terénu musela být upravena.

Kluziště (1973 - 1974)

Z iniciativy jedinců TJ (S. Andrle, Jan Andrle, Josef Jiskra, Jan Nežádal a další), díky obětavosti a příkladné práce mnoha členů a občanů bylo v Osíku zbudováno kluziště předpisových rozměrů 30 x 60 m, s mantinely a osvětlením. Pracovalo se během celého podzimu a dokončilo se v největších mrazech ledna 1974. Hned se také uvedlo do provozu. Kluziště, vybudované v krásném údolí Desinky vedle sokolského hřiště, bylo v létě 1974 dokončeno (terénní úpravy, nátěry mantinelů, šatny a jiné nutné práce). Poprvé bylo kluziště důkladně využito v únoru 1975. Již dlouhou dobu se kluziště využívá také jako tenisové kurty.

Renovace školní tělocvičny (1981)

Při generální opravě elektroinstalace školní budovy došlo na podzim 1981 i k opravě tělocvičny. Byly položeny parkety, kamna na uhlí zmizela a byla nahrazena elektrickými, na strop byl dán potřebný počet svítidel. Po vymalování zdí a nalakování parket získala tělocvična velmi dobrý vzhled a vyhovující cvičební prostory.

Výstavba sportovní haly (1993 - 1995)

Projektantem stavby byl Ing. Karel Kundera, hlavním dodavatelem firma Alfa Litomyšl. Stavba byla zahájena v listopadu 1993 vykácením stromů na školní zahradě a úpravou terénu. S dalšími pracemi se začalo brzy na jaře, kdy byly vybudovány základy, postaven železobetonový skelet, který se vyzdíval. Následovalo zastřešení. Zároveň se budovala plynová přípojka od křižovatky před cihelnou, chodníkem kolem silnice ke škole a kolem školy a Vytlačilovy strojírny ke stavbě. Zavedena byla i vodovodní přípojka od hlavního řádu.

Po dokončení hrubé stavby pokračovaly práce velmi rychle kupředu po celý rok. Vybudována byla kotelna se třemi kotli. Samotná hala s rozměry 35 x 15 m má výborné zázemí - dostatečné množství WC, kuchyňku, sklady, šatny, sprchy, zasedací místnost.

Za samostatnou zmínku stojí povrch cvičební plochy, který pokládala německá firma Regupol, dělající tyto povrchy po celém světě. Během týdne byl na dokonale rovný betonový podklad položen gumový koberec 9 mm silný, který byl přikryt samonivelační vrstvou. Vznikl tak jednolitý pružný povrch. Konečná podoba dvou odstínů zelené barvy byla dokončena natřenými lajnami na tenis a volejbal. Do konce roku 1994 byla stavba prakticky dokončena. V pátek 3.února 1995 bylo vydáno rozhodnutí o předběžném užívání stavby. Již následující den se zde konal první celostátní turnaj v tenise. Vzhledově i barevně se hala přizpůsobila fasádě školy. Celá stavba stála kolem deseti milionů korun, z toho podlaha skoro milion, plátcem a také majitelem je Obecní úřad Osík.

Spartakiády

Sjednocená tělovýchova navázala na bohatou tradici velkolepých hromadných vystoupení, kterými byly všesokolské slety, vytvořením Čs. spartakiád. Sportovci v Osíku toto rozhodnutí přivítali s nadšením. V počátečních letech již pomohlo při obnově členské základny, v pozdějších letech pomáhaly spartakiádní skladby zaktivovat velikou část členů a přivedly do tělocvičny i ty, kteří pravidelně necvičili. Ti členové, kteří měli možnost dostat se až na Strahovský stadion, si odnášeli nezapomenutelné zážitky, které jim daly zapomenout na hodiny dřiny při nácviku a dodávaly chuť jít do toho příště zase.

I. spartakiáda (1955)

Z Osíka cvičily v Praze čtyři páry ve společné skladbě mužů a žen. Další cvičenci z Osíka účinkovali ve skladbách škol aj.

II. spartakiáda (1960)

Všechny složky TJ se zúčastnily veřejného vystoupení se spartakiádními prostnými v Dolním Újezdě a na krajské spartakiádě v Pardubicích. Veřejné vystoupení v Osíku se konalo v den voleb 12.6.1960. Provedena byla všechna prostná našimi cvičenci, kteří byli doplněni cvičenci z Litomyšle a Dolního Újezda. Do Prahy odjelo cvičit 21 mužů, 18 žen, 8 dorostenek a 10 starších žákyň. A opět další za studenty, žáky atd.

III. spartakiáda (1965)

Členové Sokola se zúčastnili okrskové spartakiády v Litomyšli a okresní ve Svitavách. Před odjezdem do Prahy bylo v Osíku uspořádáno veřejné cvičení všech složek 27. června. Cvičit na Strahov jelo 16 mužů a 9 žen, což na vesnickou jednotu byl opět ojedinělý případ v celém okrese Svitavy.

(1970) Spartakiáda se nekonala.

ČSS '75

Na další spartakiádu se naši sportovci velmi těšili. Pod vedením Josefa Jiskry nacvičovalo 32 mužů. Nádhernou skladbu žen s kužely na hudbu B. Smetany nacvičilo 16 žen za vedení J. Nežádalové. S těmito skladbami vystoupili osečtí cvičenci v okolních městech a na okresní spartakiádě ve Svitavách. V Osíku se představili 8. června. byly provedeny skladby starších žáků (z Litomyšle), mužů a žen. Do Prahy jelo 20 mužů a jen 6 žen.

ČSS '80

Skladbu mužů, velmi náročnou na prostorovou orientaci, vedl opět J. Jiskra. 25 mužů ji dobře zvládlo, přestože prostor v tělocvičně naprosto nestačil. Poslední týdny cvičili na hřišti. Rovněž ženy měly náročnou skladbu. Potýkaly se se stejnými problémy, ale vše zvládly. Muži vystupovali čtyřikrát, ženy se zúčastnily dokonce šesti vystoupení v širokém okolí. V Osíku se konalo veřejné vystoupení 15.6. Do Prahy jelo 16 mužů (12 cvičilo ve skladbě mužů, 4 v zahajovací skladbě) a limit dovolil jet pouze deseti ženám. Další cvičenci z Osíka byli opět mezi studenty a vojáky.

ČSS '85

Poprvé byla v Osíku nacvičena skladba "Rodiče a děti" (vedla Iva Kopecká). Osm párů vystoupilo v Osíku a Litomyšli. V základní škole nacvičili skladbu "Mladší žákyně" (Marta Zemanová), vystoupili šestkrát. Ženy nacvičovaly skladbu "Ženy II", na melodie Slovenských tanců Antonína Dvořáka. Bylo jich 24 (pět dojíždělo z Pohodlí), vedly je J. Nežádalová a H. Vomáčková. 18 mužů nacvičilo svoji pěknou skladbu s hezkou hudbou (Jan Němec a J. Jiskra). Ženy vystoupily 4 - 7 krát, muži pětkrát.

V Osíku byla místní spartakiáda 9. června. Přes nepříznivé deštivé počasí to byl ohromný zážitek. Program: Rodiče a děti, Mladší žákyně (Osík a Dolní Újezd), Starší žákyně (Litomyšl a Dolní Újezd), Muži, Ženy II (Osík a okolí). Celkem v Osíku vystoupilo 220 cvičících.

Do Prahy jelo 16 žen, 13 mužů a 7 dalších cvičenců (starší žákyně, vysoké školy, Svazarm).

Volejbal

Tento krásný sport měl u nás svoje příznivce už v letech II. světové války; jeho velký rozvoj nastal po válce. Hrálo se na pískovém hřišti, sítě byly napnuty mezi dvěma stromy. Hráčům to však vůbec nevadilo a hrávali s plným elánem. V té době se hrál dobrý volejbal v celé řadě obcí tehdejšího okresu Litomyšl, např. v Poříčí, Makově či Morašicích. Naši muži se zúčastňovali všech turnajů tehdy pořádaných. V této pionýrské době se všude cestovalo na kolech. Zbylí pamětníci na tu dobu velmi rádi vzpomínají.

V roce 1963 se pod vedením St. Andrleho utvořilo družstvo, které bylo pro volejbal přímo zapáleno. Dokázali to hned v první polovině roku 1964, kdy během šesti měsíců vybudovali dvě vzorná volejbalová hřiště. Na hřišti se pak v sezoně hrála skoro denně odbíjená a několik turnajů za účasti družstev z okolí.

Družstvo se ještě v roce 1964 přihlásilo se okresního přeboru (OP) a po počátečních obtížích se už v sezoně 1966-67 umístilo na 3. místě. Vědomosti, vytrvalost a chuť k náročnější práci přinesly brzy ovoce. V roce 1969 oddíl poprvé zvítězil v OP a postoupil do kvalifikace o krajský přebor (KP). Tenkrát ještě bez úspěchu, ale už v příštím roce se postup podařil.

Vedle družstva mužů hrála volejbal i jiná družstva: V Letech 1965-68 si s chutí zahrály volejbal i ženy, které vedl Jindřich Klička. Dostaly se až do KP II. třídy. V letech 1969-73 hrály volejbal dorostenky. A jak jinak než dobře! Žákovské družstvo vedl St. Andrle a dostalo se také až do KP.

V letech 1969-75 vedl družstvo dorostenců Josef Havran. Raritou bylo, že hráli OP za dva okresy - jak za Svitavy (kde neměli rovnocenného soupeře), tak i za Ústí nad Orlicí. Také oni se dostali až do KP.

Družstvo mužů, které se dostalo v roce 1970 do KP, se potýkalo s řadou problémů - nedostatek hráčů, nevyhovující tělocvična, vysokoškoláci nemohli trénovat, členové odcházeli na vojnu ap. Přesto si vedli v KP úspěšně. V roce 1974 z KP vypadli, nebyl to však rok špatný - naopak. OP vyhráli bez porážky výsledkem 42:3. Zúčastnili se i několika turnajů, z nichž největšího úspěchu dosáhli v Dřevěnicích, kde ze 120 družstev obsadili 2. místo a odbíjenkáři z Osíka se stali nejlepším vesnickým družstvem turnaje.

Neúspěšný byl rok 1977, kdy opět sestoupili do OP a z družstva odešlo několik zkušených hráčů. Podařilo se však za ně najít rovnocennou náhradu. Družstvo v nové sestavě nejen že se znovu dostalo do KP, ale navíc si tam vedlo tak úspěšně, že v roce 1980 vyhrálo KP II. třídy a postoupilo do nejvyšší krajské soutěže - KP I. třídy. Zde se udrželi jen rok, protože na městská družstva skutečně neměli.

Asi od roku 1983 začíná docházet k útlumu zájmu o volejbal. Část hráčů přestoupila do Litomyšle, kde s dostavěním sportovní haly vzniklo přitažlivé sportoviště. Po sestupu z KP, ve kterém se dvěma výkyvy hráli od roku 1970 do roku 1984, přišla určitá hráčská krize a pokles morálky.

Vodní turistika

V roce 1969 začal oddíl volejbalistů v čele se Stanislavem Andrlem a ve spolupráci se zemědělskou školou v Litomyšli organizovat vodácké putovní tábory po českých řekách. Jejich smyslem bylo přitažlivou formou upevňovat sportovní kolektiv a kompenzovat tréninkovou dřinu aktivní formou odpočinku. Zúčastnit se mohli nejen volejbalisté, ale i ostatní členové TJ. Podmínkou účasti bylo odpracované minimum 20 brigádních hodin na akcích TJ.

Jak již bylo napsáno, jezdilo se po českých řekách: 1969 - Medlov, 1970 Lužnice, 1971 Vltava, 1972 - Lužnice, 1973 - Vltava, 1974 - Lužnice. Situace na českých řekách se postupně zhoršovala, snižovala se čistota vody, ubývalo možnosti táboření. V roce 1975 vyjeli tedy vodáci poprvé na Slovensko. Jeli 300km po Hronu a Dunaji, tehdy až do Budapešti. V letech 1976 - 78 se na vodu nejelo, od roku 1979 se jezdilo střídavě na české řeky (Lužnice, Vltava, Berounka, Ohře) a na slovenský Hron.

Turistika

Rozvoj turistiky lze datovat od roku 1963, kdy se začala výrazně prosazovat jak turistika letní, tak i zimní. Jejím propagátorem byl Jan Nežádal. Letní turistika se konala b létě na kolech, v zimě na lyžích. Bývala spojená s pobytem v přírodě a doplněna různými sporty. Těchto akcí se zúčastňovali starší žáci a dorostenci. Navštívili např. Svitavy a okolí, Ústí nad orlicí a hrady v okolí, Pastvinskou přehradu, Žákovu horu, Vírskou přehradu, Jimramov, prameny Desinky.

Od roku 1980 se pravidelně na 1. máje pořádaly turistické akce. Zájemci se odpoledne soustředili u školy a pak společně odjeli k určenému cíli autobusem nebo osobními auty. Tam prošli připravenou několikakilometrovou trasu.

1980 Novohradsko, 42 osob.

1981 Budislavské skály, v dešti, 26 osob.

1982 Veselý Kopec, v chumelenici, 12 osob.

1983 Kozlov, třebovské lesy, bývalé lázně Hory, 24 osob.

v červnu jako jedna z akcí ke 100 letům Sokola Osík pochod vesnicí, kterého se zúčastnilo přes sto osob.

Zimní sporty

Sáňkování, lyžování, bruslení - tyto sporty pěstovali občané Osíka odnepaměti. V zimních měsících býval vždy dostatek sněhu; strání je u nás dost. Na bruslení stačil rybník, který se na zimu nevypouštěl a bývával zamrzlý. Hrávaly se na něm i hokejové zápasy a turnaje.

Lyžování

Organizování zimních sportů začíná v šedesátých letech a je spojeno se jménem Jana Nežádala. Tehdy se počínají pořádat závody na lyžích v Ruláku, začíná se jezdit do Čenkovic. V březnu 1970 využili sportovci krásné zimy k uspořádání lyžařských závodů na stráni u Zachařových. Závodu ve sjezdu, slalomu a skoku se zúčastnilo mnoho žáků, dorostu i dospělých. Tam také vznikl nápad vybudovat ve stejných místech lyžařský vlek. Tento nápad byl realizován už v příštím roce a v následujícím (1972) přebudován. Od té doby se lyžařský vlek no horním konci obce stává dostaveníčkem lyžařů místních i okolních.

Pokud byl sníh, konaly se u vleku (obyčejně v únoru) závody ve sjezdu a slalomu. Závodilo se v různých věkových kategoriích a vítězové obdrželi diplom.

Od roku 1983 byl organizován "Přechod po Vysočině" na běžkách. Vysočina poskytuje dostatek vhodného a přitom nepříliš náročného terénu. V roce 1983 jelo 8 sportovců, za velmi špatného počasí, další roky jich jezdívalo již daleko víc.

Bruslení

V letech 1973-74 bylo v Osíku vybudováno krásné kluziště, které se stalo vyhledávaným místem i velkých bruslařů z naší obce a okolí. Členové TJ (hlavně J. Jiskra) obětavě stříkali ledovou plochu, což při 1800 m2 není tak jednoduché. Avšak - jak si povzdechli naši sportovci - od vybudování kluziště přestalo v Osíku mrznout.

Několikrát se podařilo sehrát, či spíše dohrát, turnaj v ledním hokeji: 1977, 1982, 1981, 1985, 1987.

Akce pro veřejnost pořádané TJ Sokol

TJ Sokol založila tradici mnoha akcí pro občany Osíka i z okolí, které někdy ve více či méně změněné podobě přetrvaly až dodnes. Bohužel několik zajímavých akcí (např. "Běh do schodů" u staré školy) zaniklo.

5.5.1973 byl položen základ k "Běhu vítězství", který se uskutečnil za velké účasti dětí, mládeže i dospělých. Start i cíl byl na hřišti. Délka trati byla vyměřena od 30m pro ty nejmenší děti až po 1000m pro zdatné sportovce.

V roce 105. výročí trvání Sokola Osík byla připravena zajímavá akce, která vycházela z oblíbenosti volejbalu v naší obci - "Volejbal rodinných družstev". Pořadatelé dali tvrdou podmínku - každé přihlášené družstvo musí mít šest členů v blízkém příbuzenském vztahu. Přesto se už v prvním roce této akce přihlásilo 10 družstev a "Volejbal rodinných družstvech" přetrval v prakticky nezměněné podobě dodnes.

Jezdecký oddíl

V červenci 1971 přešlo 15 členů z JO Jiskra Litomyšl do Sokola Osík, kde založili nový oddíl. Stáj jim propůjčil K. Veselík, na zakoupení dvou koní dostali půjčku od JZD Osík. Ostatní koně postupně nakupovali za peníze zapůjčenými členy oddílu.

Hned od začátku se ukázalo, že jezdectví je krásný, efektní, ale finančně velmi náročný sport. Po celou dobu existence JO museli tedy jeho členové stále počítat s tím, že si musí na sebe vydělat.

V letech 1971-74 reprezentoval TJ Sokol Osík na závodech pouze vedoucí JO Rudolf Skřivan s koněm Savan. Patřili mezi první desítku nejlepších jezdců a koní v bývalé ČSSR, dvakrát byl R. Skřivan mistrem ČSSR (1971, 1972).

V roce 1975 se jezdecký oddíl přestěhoval k Josefu Pachlovi, čp. 152. Začal přebudovávat chlévy na stáje a zakoupil starší stěhovací vůz, který upravil na přepravu koní. Byl potřeba, protože od tohoto roku začali Osík reprezentovat i další jezdci a koně: Jan Langr, Božena Kerhartová, Josef Slušný a další.

V letech 1977-82 byly v Osíku uspořádány jezdecké závody. Další pořádání však řada příčin znemožnila. Jednou z nich byla stavba silnice přes louku, jinou nedostatek financí na překážkový materiál, další nemožnost ubytování lidí a ustájení koní.

Po deseti letech měl JO už 12 koní, vlastní jízdárnu, nový překážkový materiál pro vlastní potřebu, dvě auta na přepravu koní a pět aut výdělečně činných. Krásné uniformy jezdců bylo vidět na stále více závodech a jméno JO Osík už znali pořadatelé v celé republice. V roce 1981 z 65 obeslaných soutěží jich vyhráli 17 a na dalších většinou obsadili přední místa. Byly to výsledky cílevědomé a sousledné práce vedení JO. Přibývala i další jména: Jiří a Rudolf Skřivanovi, Karel Klička, Anna Vostřelová, Božena Kerhartová se stala vynikající jezdkyní v drezúrních soutěžích, z mladých se začali prosazovat Radek Novák a Mirka Mařáková a i jiní.

V roce 1985 se JO poprvé zúčastnil soutěží ve všestranné způsobilosti. Na soutěže jezdil Skřivan J. st., který se dostal až na mistrovství ČSSR. S koněm Freiherem získal zlatou medaili a titul přeborníka ČSSR. Byl zařazen do reprezentace ČSSR a zúčastnil se svých prvních mezinárodních závodů. Ani na nich nezklamal. Po právu byl vyhlášen jedním z nejlepších sportovců okresu.

Při hodnocení patnácti let své činnosti (1986) se mohli členové JO pochlubit, že byli jedním z nejaktivnějších oddílu v republice. 10 jezdců a 15 koní se zúčastnilo 19 závodů, z toho tří mezinárodních. A samozřejmě úspěšně - 20 prvních míst, 6 druhých, 10 třetích atd.

V roce 1987 získal Rudolf Skřivan titul "Nejlepší trenér okresu Svitavy". J. Slušný, R. Skřivan a J, Skřivan byli jmenováni do širšího kádru reprezentantů. Tito se zúčastnili všech Velkých cen a mezinárodních závodů a úspěšně.

V roce 1988 má JO už 60 členů a 20 koní. Na vojnu odešli bratři Skřivanové, ale oddíl pokračoval v úspěšné činnosti i nadále. Jezdci Slušný a Šmejda byli členy VČ družstva, které získalo titul Mistr ČSSR. Dobře si vedla i nastupující generace - dorostenci. Z nich nejúspěšnější byla Mirka Mařáková, která získala titul přebornice ČSSR a byla zařazena do reprezentačního kádru juniorů.

Vedle úspěšné sportovní činnosti pokračovali členové JO i nadále ve výcviku koní. Část jich opět šla na prodej. Další činností je zapůjčování koní pro filmaře. Koně JO Osík účinkovali v řadě českých filmů (Oldřich a Božena, Čarovné dědictví, aj.), televizních seriálech (Dobrá Voda, Cirkus Humberto) i ve filmech natáčených pro zahraniční firmy.

Na počátku 90. let JO zanikl a s ním skončila i slavná kapitola v historii sportu naší obce.

Svazarm

V roce 1951 byl založen v naší republice Svaz pro spolupráci s armádou - Svazarm. Tato organizace se speciálním zaměřením tělesné výchovy - na brannou výchovu - si našla velmi brzy, ještě v roce 1951, svoje příznivce i u nás. Jejich činnost byla zpočátku spíše osvětová (vzdělávání řidičů, přednášky, přípravy branců, zábavy apod.), ale brzy se mohli svazarmovci pustit i do speciálních odvětví sportu. V létě se v Ruláku konaly Dukelské závody, v zimě Sokolovské závody. Počet členů Svazarmu se pohyboval okolo 150.

V roce 1990 Svazarm zanikl, s ním bohužel skončily všechny dále jmenované sporty provozované v Osíku.

Automobilismus

Tato činnost zahrnovala proškolování řidičů, školy smyku na ledě, jízdy zručnosti, různé soutěže.

Po roce 1960 byly smontovány dvě motokáry, které byly schopny zúčastňovat se závodů jako první na okrese Svitavy. Na závody do širokého okolí jezdili řidiči Josef Žrout, Václav Rubek a Václav Pachl

V období let 1970 - 1977 získával úspěchy se svou motokárou Ladislav Šnajdr. Vybojoval 1. výkonostní třídu v rámci bývalé ČSSR. Byl trojnásobným přeborníkem VČ kraje. Bojoval i o místo v reprezentačním družstvu republiky.

Branná orientační automobilová soutěž (BOAS) se konala v Osíku každoročně od roku 1974 do roku 1980. V roce 1981 začala MiniBOAS. Po zdražení benzínu se soutěže v Osíku přestaly konat.

Cílové jízdy (rekreační tajný výlet v autech), 1977 - 1980 byl každoročně dvoudenní, od roku 1981 jednodenní, avšak nepravidelně, s ročními přestávkami. Hlavními aktéry automobilových soutěží byly Jana a Karel Koníčkovi.

Střelectví

Střelecký kroužek se v počátcích své činnosti scházel za cihelnou, kde byl terén způsobily ke střelbě. Postupem času však tento prostor přestal vyhovovat (hlavně kvůli počasí, ale také pro připomínky ze strany cihelny). Bylo proto rozhodnuto vystavět skutečnou střelnici, která by vyhovovala tehdejším požadavkům. To se povedlo v roce 1975, dokončovací práce v roce 1976. Od té doby se tam pravidelně scházeli staří i mladí. Pravidelně se konaly také dvě střelecké soutěže: na jaře to býval pro mládež přebor ve střelbě ze vzduchovky, na podzim pak pro dospělé přebor ve střelbě z malorážky.

Dokud nebyla postavena střelnice v Litomyšli, sloužila střelnice v Osíku i okolním školám, závodům a milicím. O střelectví se v naší obci nejvíce zasloužili Jar. Novotný a Jan Pavliš.

Kynologie

Provozovala se v Osíku v letech 1976 - 1981 a je spojena s výborným instruktorem Fr. Jiroutkem, čp. 20, který se také na soutěžích se svým psem stal třikrát přeborníkem okresu. Nyní jsou cvičitelé psů organizováni v Litomyšli, kam byla také z Osíka přestěhována překážková dráha.

Modelářství

Zájemci o tuto atraktivní činnost se začali scházet od roku 1978. Vzal si je na starost Jar. Karlík, čp. 211. Nejprve se v Markově mlýně postavili velkou autodráhu, ale brzy se začali specializovat na stavbu modelů letadel. Získali ocenění, stali se přeborníky okresu a začali úspěšně zasahovat i do krajských soutěží.

Pro zkoušení a předvádění modelů si postavili dráhu pro upoutané modely. Měli však smůlu: ještě nehotovou dráhu jim několikrát poničila velká voda a pak sdělení, že dráha nemá patřičné parametry. Škoda, že povodeň odnesla i značnou část elánu. členů ubylo, ubylo i úspěchů.

Cyklotrial

Novým odvětvím Svazarmu byl sport nazývaný cyklotrial. Mezi školáky začal být populární. Jeho propagátorem byl František Borek, čp. 119. První závod, který byl v Osíku uskutečněn jako okresní a krajská náborová soutěž, se konal v roce 1985 na sokolském hřišti.